NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Album „Felony“ od amerických EMMURE není nic extra složitého. Pomalejší tempo provází podladěné, sekané kytary a jednoduchá, ale zato drtivá rytmika. To tu samozřejmě bylo již mnohokrát. EMMURE však trochu vyčnívají z davu. Za prvé vládnou impozantní živočišnou neurvalostí a za druhé se snaží vzkřísit trochu zapomenutou „groove-HC-metal“ kombinaci koketující s hiphopem. Kapela čerpá inspiraci ze staré školy „nového“ metalu, jak jej kdysi začali hrát KORN, HELMET, ale třeba také i STUCK MOJO nebo CLAWFINGER. Tento základ EMMURE zahustili, přitvrdili a doplnili o nějakou tu současnou modernu. Jak sekerou tesané riffy a špinavý břinčivý zvuk vhodně doplňuje dostatečně agresivní štěkot, který frontman Frank občas vymění za téměř raperské deklamování. Album je sevřený celek, ze kterého žádné měkké nebo progresivní parády nevyčuhují a pouze výjimečně probleskne nějaké to sólíčko nebo melodický vokál. Většina skladeb je kratší stopáže, jedou si v podobném tempu a dominantní je ona syrová divokost, kterou by mohli závidět nejedni „sludge“ nebo „deathcore“ drsňáci. EMMURE si to zkrátka nijak nekomplikují a místo klenuté kompozice raději uštědří tvrdou ránu mezi oči, což však má spolu s jejich ležérním výrazem a frajerskou naštvaností svoje kouzlo. Nejvíce zábavné se jeví kusy „First Impressions“ nebo pomalé ničící kladivo „You Sunk My Battleship“, které asi nejlépe zachycují jednoduchost a efektivitu kapely, od které je „Felony“ už třetím albem. S přimhouřeným okem tedy můžeme ještě mluvit o slibné rozjeté naději a sledovat, jestli kapela dokáže svůj potenciál v budoucnu rozvinout, nebo zmizí v propadlišti dějin.
6,5 / 10
Speaker Of The Dead (2011)
Felony (2009)
The Respect Issue (2008)
Goodbye To The Gallows (2007)
The Complete Guide To Needlework (EP) (2006)
Nic novýho, zajímavýho, zvláštního.. monotónnost téhle kapely není bohužel malá.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.